Mýty a mylné představy o chronické bolesti

Dnes se podíváme na 15 častých mýtů a mylných představ o chronické bolesti.

#1 – "Mladí lidé netrpí chronickou bolestí a nemohou vědět, co je opravdová bolest"

Mnoho lidí si myslí, že chronická bolest – stejně tak jako jiné zdravotní problémy – se netýkají mladých lidí a dětí. Chronická bolest se však může objevit v jakémkoliv věku – a mnoho diagnóz způsobujících chronickou bolest je vrozených – jako například Ehlers-Danlosův syndrom.

#2 – "Veškerá bolest je běžná součást stárnutí, je prostě potřeba si zvyknout a nic neřešit"

Do určité míry je očekávatelné, že starší lidé budou mít zdravotní problémy úměrné jejich věku, ale to neznamená, že jakákoliv bolest je u starších lidí normální a že není důležité ji léčit.

#3 – "Bolest je běžná součást růstu/dospívání"

Mnoho pacientů s EDS mluví o tom, jak jejich bolesti v dětství byly považovány za “růstové bolesti” a až později byli diagnostikováni s EDS. Není normální mít pravidelné, opakující se a silné bolesti, které nemají žádné vysvětlení.

#4 - "Bolest je běžná součást ženství"

Bolest je také více normalizovaná u žen, protože všichni automaticky předpokládají, že extrémní bolesti spojené s menstruací jsou běžné anebo že jsou ženy prostě obecně přecitlivělé a tak je není možno brát vážně. Je však mnoho diagnóz, které můžou způsobovat velmi bolestivou menstruaci a gynekologické potíže – například endometrióza. Mnoho studií také ukázalo, že bolest žen není brána vážně čistě jen kvůli genderovým předsudkům, např. že ženy jsou “příliš emocionální” a “slabé”. Je potřeba se přenést přes tyto nesmyslné a škodlivé předsudky: "Womens' pain not taken as seriously as mens' pain".

#5 - "Chronická bolest je vždy vidět"

Někteří lidé s chronickou bolestí mohou používat ortézy či pomůcky pro mobilitu jako je hůl, berle, chodítko či vozík a díky tomu můžeme dostat pocit, že “bolest je vždy nějak vidět”. My ale nevidíme a necítíme bolest druhého, vidíme jen pomůcky, které jim zrovna v jejich případě s bolestí pomáhají. Ne vždy musí být pomůcky pro management bolesti daného člověka viditelné. Chronickou bolest prostě vidět nemůžeme.

#6 - "Pokud se člověk usmívá anebo alespoň trochu funguje, nemůže mít bolesti"

Do určité míry se každý člověk s chronickou bolestí na onu bolest adaptuje – to ale nedělá jejich bolesti o nic menší.

#7 – “Nechat si život ovládat bolestí je rozhodnutí, prostě tomu jen nesmíš podléhat”

Zmínili jsme to, že do určité míry se na bolest adaptovat dá – takže bychom neměli opomenout zmínit opačný extrém – a to je představa některých lidí, že bolest a to, do jaké míry nám ovlivňuje život, je vždy jen naše vlastní rozhodnutí. Bolest prostě nastavuje člověku určité limity – a to neznamená, že bychom jí automaticky podléhali. Takže je možné, že kvůli chronické bolesti člověk nezvládne dělat určité aktivity anebo nemá takovou výdrž – a je to v pořádku, nevypovídá to nic o hodnotě dotyčného. Místo snažení se o to, aby se nemocný člověk cítil provinile za to, že má určité limity, by bylo vhodné jej podpořit a ukázat mu, že jej máme rádi takového, jaký je a že si jej vážíme. Také je důležité si uvědomit, že každý člověk – i ten zdravý – má nějaké limity. Jen jsou normalizované a přistupujeme k nim jako k něčemu běžnému, očekávanému a netypické limity ostatních lidí bereme jako neakceptovatelné. Chronická bolest není ani volba, ani osobní selhání.

#8 – "Je vždy jednoduché zjistit, co chronickou bolest způsobuje"

Někteří lidé si představují, že půjdete na jeden rentgen nebo odběr krve a okamžitě bude jasné, co bolest způsobuje. Faktem je, že některým lidem trvá i roky, než přijdou na to, co jejich bolest způsobuje. S tím také souvisí další bod:

#9 – "Pokud lékař nedokáže okamžitě najít důvod bolesti, není zde žádný důvod a je to tzv. “jen v hlavě” pacienta"

To, že někdy trvá déle zjistit, co způsobuje člověku bolest, neznamená, že je to “jen v hlavě” dotyčného. Některá onemocnění nejsou moc známá – především vzácná onemocnění – a tak člověk může žít roky bez diagnózy – nebo bez správné diagnózy. To jeho bolest nedělá o nic menší.

#10 – "Chronická bolest nemá vliv na psychický stav"

Bolest může mít velký vliv na psychiku – a pramálo se o tom mluví. Přitom je to zcela logické – představte si, že máte neustálé – anebo velmi časté – bolesti. Z toho mohou vzniknout úzkosti, deprese, panické ataky a další poruchy. Smutek, že nemůžete dělat to, co chcete dělat, že nemáte dostatek energie a že nestačíte ostatním. Nebo pocit, jako kdybyste byli uvězněni ve svém těle. Strach z opakující se bolesti, ze situací/podmínek, ve kterých se bolest často zhoršuje, frustrace, beznaděj a trauma, strach z nových symptomů či zhoršování symptomů, strach z toho, že nepoznáte, kdyby se dělo něco vážného, protože jste zvyklí s bolestí žít každý den – to jsou jen některé z pocitů a zkušeností lidí s chronickou bolestí. Měli bychom tedy myslet na to, že nejenom psychický stav může mít vliv na bolest, ale bolest může mít vliv na psychický stav. Neměli bychom shazovat něčí bolest na psychiku jen proto, že danému člověku není dobře ani psychicky – je možné, že právě jeho chronické, fyzické, opravdové bolesti způsobily jeho psychickou nepohodu.

#11 – "Chronická bolest je stále stejná a neměnná"

Chronická bolest se může měnit v závislosti na ročním období, počasí, fyzické námaze, stresu a dalších faktorech. Někdy má člověk lepší dny, někdy horší – často aniž bychom věděli proč přesně. Znamená to tedy i to, že člověk s chronickou bolestí někdy zvládne aktivity, se kterými by měl jiné dny velké obtíže a naopak některé dny nezvládne ani aktivity, které dělá každý den. Bohužel to mnozí lidé nechápou a odtud pramení jejich představa, že jejich blízcí s chronickou bolestí jsou jen líní anebo neochotní.

#12 – “Bolest je prostě bolest, každý jí cítí stejně”

Existuje mnoho typů bolesti – jde o zasaženou oblast, intenzitu, bolest může být ostrá, tupá, bodavá, pálivá,… A člověk může prožívat více typů bolesti naráz. Zkušenosti jednoho člověka s chronickou bolestí nebudou identické jako zkušenosti druhého člověka s chronickou bolestí. Proto ani dvěma lidem se stejnou diagnózou nemusí pomáhat na bolesti stejná léčba.

#13 – "Léčba bolesti je snadná a bolest vždy snadno vyřeší praktický lékař"

Protože existuje více typů bolesti a více různých mechanismů vzniku bolesti, může být složité ji léčit – především pokud má pacient nějaké alergie či se u něj projeví vedlejší účinky apod. U mnoha onemocnění a poruch, které způsobují chronickou bolest, nejde ani o úplné vyléčení bolesti – ale o snížení intenzity nebo četnosti natolik, aby člověk mohl lépe fungovat. Chronickou bolestí se zabývají lékaři v centrech léčby bolesti, kam jsou většinou lidé s chronickou bolestí odesíláni.

#14 – “Asi ho to tak nebolí, když dokáže chodit”

Ne všechna bolest je spojena s chůzí – někteří lidé mohou mít naopak horší bolesti v sedě anebo v leže a u některých lidí zůstává bolest stejná bez ohledu na to, co dělají.

#15 – "Pozitivní myšlení a změna životního stylu vždy chronickou bolest vyřeší"

Ač může mít psychický stav a životní styl vliv na bolest a určité změny mohou v některých případech potíže zlepšit či úplně vyřešit, nemůžeme říct, že by ve všech případech tyto změny něco vyřeší. Spoustu fyzických onemocnění prostě neodlákáte pryč veselými myšlenkami ani větší porcí zeleniny.